Sůl nad zlato… otazníky kolem soli

Podle studie z roku 2011 je mořská či kamenná sůl úplně stejně nezdravá jako sůl kuchyňská – všechny obsahují především chlorid sodný (mořská sůl 97%). Autoři výzkumu z britského Wolfsonova institutu preventivní medicíny upozorňují, že producenti mořské soli nemají pravdu, když se nás snaží přesvědčit, že touto solí vlastně prospíváme svému zdraví, protože obsahuje cenné minerály. Jejich podíl je totiž nicotný a pro své zdraví uděláme více, budeme-li je získávat ze zdravějších zdrojů. Pravdou podle britských vědců je, že nadměrné solení lidskému zdraví neprospívá a je naprosto jedno, zda je sůl mořská, kamenná či kuchyňská. Bohužel právě u nás nás ji konzumujeme v míře daleko vyšší, než je doporučené denní množství.

Přemíra sodíku ze soli vede k vázání tekutin v tkáních.Dochází k otokům a zároveň se zvyšuje krevní tlak, což vede k nebezpečné zátěži srdce. Vysokým krevním tlakem u nás trpí každý pátý člověk. Japonsko, proslulé dlouhověkostí svých obyvatel, patří zároveň k zemím s nejvyšší spotřebou soli na světě. A není náhodou, že nejčastější příčinou úmrtí tu je mozková mrtvice, jako častá komplikace hypertenze.

Takže Maruška neměla pravdu..?

Maruška se nejspíš řídila lidovým „všeho moc škodí“. Tedy i soli. V určitém omezeném množství je sůl pro tělo nezbytná. Sodík (Na) tvoří základ elektrolytu, ve kterém probíhají všechny životní projevy buněk. Je hnací silou všech životně důležitých pochodů v organismu. Spolu s draslíkem reguluje vodní rovnováhu v těle a podílí se na udržování homeostázy krve. Je nezbytný pro nervovou a svalovou činnost. Druhá součást soli, chlór (Cl), je velmi důležitý pro udržení rovnováhy tekutin a obsahu vody v těle. Spolu se sodíkem a draslíkem zajišťuje viskozitu krve. Nejvyšší koncentraci najdeme v mozkomíšním moku a v žaludečních šťávách. Je tedy zřejmé, že v přiměřeném množství mají tyto prvky pro člověka zásadní význam. A právě přiměřenost je kamenem úrazu.



Jak tedy solit?

Při vaření myslete na to, že doporučená denní dávka (DDD) soli je 5g, zhruba tedy malá lžička. Přitom malé děti mezi prvním a třetím rokem života by měly mít stravu slanou minimálně, DDD je u nich jen 0,5-1g. Děti do jednoho roku nesolí vůbec.

Na každou porci myslete pouhou maličkou špetičkou soli. Solíme vždy na začátku vaření (s výjimkou hub, jater, luštěnin a některých vývarů). Takto do jídla integrovaná sůl je přínosem, stává se součástí celého spektra minerálů získávaných z jídla. Naopak velmi nezdravé je dosolování na talíři, natož pak konzumace chipsů a tyčinek obalených solí. Bohužel také pečivo, které se u nás prodává, je téměř vždycky přesolené, některé dokonce ještě posypané solí. Zcela mimo diskusi je přesolování uzenin a některých jiných konzervovaných potravin.

Dá se sůl v kuchyni nahradit?

V řadě případů ano. Mnoho úprav masa počítá s citrónovou šťávou, která dokáže sůl úspěšně nahradit – připomeňme třeba pečené kuře, před pečením důkladně zevně i uvnitř potřené citrónovou šťávou. Spousta bylinek a koření sůl buď nahradí nebo pomůže její spotřebu výrazně snížit. Vhodný je také kvalitní jablečný či vinný ocet a také gomasio, v němž se sůl naváže na sezamový olej, a její koncentrace je nižší.