Program radikálního omlazení

Nové buňky, které se ocitají v prostředí vědomého přesvědčení o nevyhnutelnosti stárnutí, se tomuto programu bezvýhradně podřizují. Stejně jako děti, i nové buňky dokonale zapadají do jakýchkoli podmínek, které se jim naskytnou a bleskově přejímají každý nový model jednání – je-li okolí mladé, buňky se rozvíjejí podle programu „mládí“. Pokud jejich okolí tvoří výhradně „domovy seniorů“, naprosto se přestanou rozvíjet, zařadí se do společného pokulhávajícího šiku, přivedou na svět deficitní potomstvo a zemřou. Z toho vyplývá, že příznaky stárnutí se projevují pouze tam, kde jsou očekávány.

Proč vlastně dochází k stárnutí? Odpovíte nejspíš, že je to předem založený program každého živého organismu. Nedá se s tím nic dělat, takový je zákon přírody. Staré odchází a nové přichází. A jednou dané schéma „zrození — zrání — stárnutí — smrt“ změnit bohužel nelze.

Osobní program radikálního omlazení.

Není však jednou z příčin nástupu stárnutí také fakt, že je obecně přijatou normou pokládat ho za přirozenou etapu životního cyklu?

Je mezi jiným známo, že rychlost, s níž se obnovují buňky v jednotlivých tělesných orgánech, je zhruba taková:

• kůže — 5 dnů
• žaludek — 5 dnů
• játra — 40 dnů
• kostra — 90 dnů

Vcelku je až 98 procent buněk, ze kterých je lidské tělo složeno, nahrazeno každý rok buňkami novými. Takže se naše tělo každý rok téměř znovu rodí. Zdroje lidského těla odpovídají 160 aktivním letům. Proč tedy, když každoročně obdrží nový komplet buněk, se tělo chová, jako by to tak nebylo a k žádné obnově nedocházelo?

Je tomu tak proto, že nové buňky, které se ocitají v prostředí panujícího vědomého přesvědčení o nevyhnutelném zestárnutí, se tomuto programu bezvýhradně podřizují. Stejně jako děti, i nové buňky dokonale zapadají do každých nových podmínek, které se jim naskytnou a bleskově přejímají jakýkoli model jednání – je-li okolí mladé, buňky se rozvíjejí podle programu „mládí“. Pokud jejich okolí tvoří výhradně „domovy seniorů“, naprosto se přestanou rozvíjet, zařadí se do společného pokulhávajícího šiku, přivedou na svět deficitní potomstvo a zemřou. Z toho vyplývá, že příznaky stárnutí se projevují pouze tam, kde jsou očekávány.



No a co se s tím dá dělat, ptáte se možná. Jak se člověk může ochránit před něčím natolik evidentním, když navíc všichni kolem demonstrují nevyhnutelnost stárnutí?

Za prvé, nedemonstrují ji všichni a za druhé, existují vyjímky. Lidské tělo si můžeme představit jako mechanismus, který můžeme využít. Pokud ovšem k tomu máme vůli.

Musíme především upevnit své odhodlání: nepodléhat obecným šablonám a zablokovat svůj vlastní program stárnutí. Není to tak složité.

Potřebujete čistý list papíru a do jeho záhlaví napsat velkými písmeny název: „Nepřetržitě se obnovuji“. Dolů si opište rychlost, s níž se obnovují buňky v jednotlivých tělesných orgánech:

• kůže — 5 dnů
• žaludek — 5 dnů
• játra — 40 dnů
• kostra — 90 dnů

Nyní si text třikrát přečtěte (čtěte si ho doopravdy tak, jako když se ho chcete naučit nazpaměť).

Dále zavřete oči a text slovo od slova opakujte (pokud jste museli přece jen nahlédnout do papíru, opakujte text tak dlouho, dokud se ho nenaučíte.

Teď musíte pro papír najít takové místo, kde ho budete mít vždycky po ruce (pracovní stůl, kabelka, peněženka, taštička na kosmetiku — kdekoli, kde ho budete mít pravidelně na očích).

Jakmile tohle uděláte, můžete svůj osobní program radikálního omlazení pokládat za vytvořený. Aby však začal působit, musíte ho spustit. Nic náročného k tomu podnikat nemusíte.

Pouze:

• Opakovat si text programu pokaždé před usnutím — stačí jednou, těsně před tím, než usnete.
• Opakovat si text programu ihned po probuzení (ještě před tím, než vstanete z postele) — také jedenkrát.
• Zopakovat si text programu během dne (například před obědem) — stačí rovněž jedenkrát.

Dělat to musíte pravidelně, nesmíte zapomínat a vynechávat. Opakujte to po dobu jedenadvaceti dnů. To je doba dostatečná k tomu, aby vás organismus uslyšel a vzpomněl si na přirozený program rozsáhlé obnovy. (Nebudu vás zatěžovat tím, jak to probíhá — jde o složité vzájemné působení mozkových neuronů, v jehož důsledku se vnější povel nevyhnutelně mění v cílový program vnitřních procesů).

Po deseti dnech začne procesy ve vašem organismu řídit vaše nové vědomé nastavení: „Nepřetržitě se obnovuji“. V důsledku toho se váš organismus navrátí k programu rozvoje. A víte proč? Protože moc vědomí nad tělem je nekonečná. A vy se o tom bezpochyby přesvědčíte.

Můj život je takový, jaká jsou moje přesvědčení.



Má přesvědčení jsou taková, jaké jsou moje myšlenky a slova.

• Dokud jste přesvědčeni, že vaše nynější práce/pozice/status představují váš strop, také to tak bude. Nic lepšího se na vás odněkud shůry nesnese.
• Pokud tvrdíte, že „vlak už odejel“, tak odejel.
• Jestliže partnera podezíráte z neupřímnosti anebo dokonce nevěry, určitě vás obelže a důvěru bude hledat někde jinde.
• Jestliže se nedokážete zbavit věčného pomyšlení na nedostatek peněz, musíte se zcela vážně připravit na to, že peněz budete mít nejenom méně – budete jich mít velmi výrazně méně. A tak dále.

Ve skutečnosti je to tak, že jestliže už se člověk něčeho v životě má doopravdy bát, pak právě takovýchhle a jiných podobných myšlenek. Slova už vůbec nemusíme připomínat, ta doslova zatarasují cestu ve směru, který jste jim sami naznačili. Není mým zvykem lidi lekat a jen tak zbůhdarma jim malovat nějaké strašlivé vyhlídky, proto předcházející text nezařazujte k báchorkám o hrůzách temného lesa. Pokládám jen za svůj úkol sdělit vám pravdu o tom, že každému člověku se dostává toho, na co se soustřeďují jeho myšlenky. Koncentrujte se na neradostné, obavy vzbuzující věci a povedete tísnivou, klopotnou existenci; smýšlejte o svém životě tak, že všechno v něm je dobré, a bude to ještě lepší.

Teď si prosím představte toto: přistupujete k zrcadlu a vidíte něco, o co rozhodně, ale rozhodně v žádném případě nestojíte…

Odvraťte se od odrazu v zrcadle a vytyčte mnohovrstevný blok:

• „To je zázrak, jak jsem hezká!“
• „Ať je to jak chce, jsem prostě krásná!“
• „Jako vždycky – svěží a bez chybičky!“

a ještě poslední, kontrolní:

„Tohle zrcadlo má nějakou výrobní vadu!“

Pokud jste se při čtení tohoto návodu k chování skepticky ušklíbali, nebo dávali jinak najevo svoji nedůvěru, mýlíte se. Ono to totiž funguje. I při mnohonásobném opakování to naprosto bezchybně funguje.