Past jídla v režimu autopilota

Jídlo v režimu autopilota je proces sycení probíhající de facto mimo naše vědomí. Pokud vám to zní záhadně, vězte, že jsou to ty chvíle, kdy automaticky znovu a znovu šátráte rukou v sáčku s čipsy a cpete si do úst každý zbylý drobeček, zatímco vaši pozornost zcela upoutává dvoustýtřicátýsedmý díl seriálu, který je nepochybně stejně hlubokomyslný, jako je nekonečný. Je to ta situace, kdy do sebe v restauraci soukáte obrovskou porci čistě proto, že vám ji přinesli na talíři. Kdy se usadíte u stolu v konferenčním sále, kde bude probíhat seminář, kam jste se přihlásili, a automaticky ihned rozbalíte sušenky, připravené na místě každého účastníka. Ukusujete a obhlížíte sál. Jaké ty sušenky byly? Kakaové? Celozrnné? Většinou nevíte. Snad kdyby se v nich něco hýbalo, věnovali byste jim více pozornosti…

Často teď můžeme slyšet nebo číst o vědomém bytí. Vědomé jídlo by mohlo být jeho součástí, nezdá se vám? Jaké jsou důsledky takového nevšímavého, dalo by se říci přímo nedbalého jídla, kdy vlastně pořádně nevnímáme ani jeho množství, ani jeho chuť, o složení nemluvě? Zbytečná ztráta času, energie i kalorií. Trávicí problémy a velice často zbytečné přibírání hmotnosti a nadváha. Je pochopitelně dost těžké správně vystihnout okamžik, kdy je třeba přestat jíst, jestliže se člověk sytí v režimu autopilota a jídlo není v centru jeho pozornosti. Bezmyšlenkovité přejídání je dnes pokládáno za závažnou poruchu příjmu potravy. K řešení tohoto problému je třeba zásadně změnit svůj přístup ke stravování i stravovací návyky.

Přechod od nevědomého jídla k jídlu vědomému může způsobit příznivé změny právě v oblasti přejídání, nadváhy a s nimi spojených zdravotních potíží. Nabízíme vaší úvaze pět kroků, umožňujících skoncovat s nevědomým „autopilotním“ jídlem a stopnout přejídání jako důsledek nevšímavosti k jídlu.



Pět kroků k zastavení bezmyšlenkovitého přejídání.

1. Začněte soucitem – přestaňte na sebe být zlí. Bezmyšlenkovité přejídání ve svých důsledcích člověka mimořádně frustruje a je dost pravděpodobné, že se – když si další takový případ uvědomí – silně rozzlobí sám na sebe. Což všechno jenom zhorší. Sebemrskačství a frustrace udusí každý náznak vaší schopnosti věnovat skutečnou pozornost tomu, co se právě děje. Daleko rychleji dosáhnete úspěchu, pokud energii nesmyslného a především zcela neproduktivního hněvu na vlastní osobu zaměříte na budování nových návyků. Jestliže se vám tedy přihodí, že se přistihnete při další epizodě bezmyšlenkovitého pojídání čehosi, přestaňte jíst, pomalu odložte příbor nebo sousto, které právě držíte v ruce, zhluboka se nadechněte a soustřeďte se na to, co se právě teď děje. Uvědomte si, že jste úspěšně polapili okamžik svého přejídání, i když třeba až poté, co k němu došlo, a že pracujete na tom, aby se takové momenty nemohly opakovat.

2. Jako terč si zvolte jednu určitou situaci za určitý časový úsek. Co tím myslíme? Když už se odhodlá ke změně, má člověk obecně tendenci upřednostňovat veliké změny. Co nejvíc, co nejrychleji. Jenomže při bližším zamyšlení nebo zkoušení tohoto přístupu ho najednou doslova zalehne poznání, že je to nad jeho síly. Je před ním cosi obrovitánského! Chceme-li navíc zapojit proces uvědomění situace takové, jaká je právě teď, těžko tohle „právě teď“ spojíme s něčím velikým. To prostě nemůže fungovat. Proto si raději vyberte jedno jídlo v jednu denní dobu, kdy se budete zcela záměrně soustřeďovat na to, co právě děláte, abyste postupně změnili svůj zlozvyk bezmyšlenkovitě se přejídat. V jednu určitou denní dobu budou jídlo a jezení středobodem vaší pozornosti. Kromě toho byste si měli zavést pevné pravidlo: jezte jen tehdy, když máte hlad. Bez pocitu hladu nevkládejte do úst nic. Pokud však pocítíte hlad, dejte si hned něco k jídlu, protože kdybyste to odkládali, bude vás to k přejídání přímo svádět.

3. Pořiďte si seznam všeho, co podněcuje váš sklon k bezmyšlenkovitému přejídání v určité situaci. Například když jíte u pracovního stolu a vaše pozornost je zcela pohlcena prací. Nebo večeříte a přitom sledujete televizi. Možná právě někde tady se ukrývá to něco ve vás, co vás nutí opakovat zkušenost bezmyšlenkovitého pojídání a přejídání. Možná také existují nějaké skryté potřeby, které vás nutí se přejídat. Bezmyšlenkovité přejídání může být výrazem podvědomé potřeby odvést od něčeho pozornost nebo odložit něco obtížného. Možná je vám prostě příjemné nemyslet na to, co si po dlouhou dobu vkládáte do úst. Pokud vás nenapadá nic, co byste do seznamu mohli napsat, nepropadejte panice. Můžete to klidně udělat později.



4. Udělejte si seznam různých způsobů, které by vám mohly pomoci být alespoň maličko blíže vědomému jídlu v nějaké konkrétní cílové situaci. Alespoň o jeden centimetr. Nevnucujeme vám cíl totálního zablokování zlozvyku nedbalého jídla ani po vás nechceme, abyste usilovali o naprostou změnu svého přístupu k jezení jako procesu. Výrazem „o jeden centimetr“ se má na mysli, že vaším cílem bude být dnes v jedné konkrétní věci efektivnější než včera.

Můžete se třeba rozhodnout vyndat ze sáčku šest kousků čipsů a místo co byste je naslepo lovili z obalu, rozložit si je na ubrousek před sebou. Nebo si slíbíte, že poobědváte, aniž byste zároveň řešili několik úkolů najednou a odpovídali na pracovní otázky spolustolovníků. Můžete se odhodlat položit si v polovině snědené porce otázku, máte-li skutečně ještě hlad. To je jen několik možných postupů. Základní strategie umožňující zablokovat podvědomé přejídání jsou také tyto: Než se pustíte do jídla, připomeňte si své odhodlání konzumovat ho vědomě (viz: bod 5). Předem jídlo rozdělte na porce a na svůj talíř si položte celou svoji porci najednou – neberte si jídlo po kouskách. Pokaždé, když je to možné a je k tomu příležitost, věnujte jídlu svoji plnou pozornost – soustřeďte se na to, co děláte, dovolte si naplno se jídlu věnovat a vychutnat si ho, uvědomovat si tvary, barvy a vůně a pomalu žvýkat.

Jestliže už předem víte, že budete muset svoji pozornost dělit – například v případě nějakého společenského setkání – určete si předem, jak budete postupovat pokud jde o jídlo – kolik a jak budete chtít sníst. Můžete se třeba rozhodnout, že v žádném případě nebudete k jídlu jíst pečivo, bude-li s ním podáváno, nebo že si ze švédského stolu vezmete pouze dva kousky čehokoli. Můžete také po každých dvou kouscích položit vidličku a dát si pauzu. Takové rozhodnutí předem vám poskytne plán postupu, kterého se pak budete držet místo autopilota a sklouzávání k bezmyšlenkovitému ochutnávání všeho, co je v dosahu, nebo co vám nabídnou či doporučí ostatní hosté nebo obsluhující personál.

5. Dělejte pauzy. Záludnost bezmyšlenkovitého přejídání spočívá právě v jeho bezmyšlenkovitosti. Než se ocitnete v jedné ze situací, kterou jste si zvolili jako tu určitou cílovou, rozhodněte se, kdy a jak si dáte pauzu, abyste si uvědomili sami sebe, to, co právě děláte a jaký máte plán. Vymyslete si pro pauzy nějaký rituál. Může být docela jednoduchý – při mytí rukou před jídlem si připomenete strategii, kterou chcete vyzkoušet. Můžete udělat pauzu přesně po pěti soustech a vyslovit se ohledně kvality jídla nebo můžete vyslovit slova díků ještě před jídlem. Může to být příležitost, kdy si v duchu připomenout: „Dnes budu jíst s plným vědomím toho, co dělám“. Zkuste vybrat si pro pauzu rituál spojený s něčím, co děláváte už teď – třeba s úpravou rtěnky, složením ubrousku a podobně. Uvědomte si, že nemusíte být dokonalí. Pauzu si můžete dát před jídlem stejně jako když se přistihnete při dalším bezmyšlenkovitém pojídání čehosi uprostřed jídla nebo až po něm.

Naučit se kontrolovat svou bezmyšlenkovitost při jídle, to je proces a má smysl a je také třeba uvedených pět kroků opakovat. Pokaždé, když se vám to podaří, prohloubíte své porozumění tomu, co vlastně spouští vaše nevědomé jezení – a co mu naopak brání, nebo je alespoň může omezit. Získáte tak více informací a budete moci svůj postup zefektivnit.