Máme doma vegana. Jak se vyhnout konfliktům?

V jakýchkoli rozhovorech (často přecházejících v bitvu) o vegetariánství a veganství vyslovují účastníci diskuse s gustem svá „jedině správná“ stanoviska. Od „Nejíš maso – umřeš na anémii“ po „Jen se cpěte svými stejky, cholesterol vám zalepí žíly“.

Pravda je taková, že dneska nikdo není majitelem jediné posvěcené pravdy o škodlivosti nebo prospěšnosti jak veganského (nebo vegetariánského) jídelníčku, tak menu zahrnujícího potraviny živočišného původu. Výzkumů je obrovské množství, závěrů rovněž. Absolutní, dokázaná pravda o tom, že veganství je škodlivé nebo naopak že je tím nejzdravějším způsobem stravování, zatím neexistuje.

Vegany se lidé zhusta stávají nikoli za účelem pěstování svého zdraví nebo získání krásného těla, ale z důvodů tak říkajíc ideových. Co to znamená? Znamená to tolik, že pokud se někdo z vašich blízkých přihlásil k veganství, nespěchejte ho odrazovat, přesvědčovat a chytat se stropu s poukazem na zájmy jeho zdraví, které je podle vašeho názoru ohroženo. Uchylte se raději k jemné a moudré taktice.

Krok první: pakt o neútočení

Nejvíc do očí bijícím problémem veganů (a vegetariánů) při styku s příbuznými a přáteli, kteří nejsou vegany nebo vegetariány, jsou opravdu tvrdé „tématické“ spory a konflikty, které k ničemu dobrému nevedou. Co s tím? Od počátku uzavřete svého druhu „pakt o neútočení“, spočívající v následujícím: vy slíbíte morální podporu svého vegana a on slíbí, že vás nebude agitovat. Vy nehudrujte na jeho jídelníček a necpěte mu hrůzná fakta o důsledcích nedostatku vápníku, železa a bílkovin v organismu a on vám nebude strkat před obličej krvavé fotky z prasečích farem a nebude dělat, že zvrací, když budete naproti u stolu pojídat vinnou klobásu. Zdálo by se, že jde o triviální dohodu, její účinek v praxi je však mohutný a funguje velmi dobře, protože oběma stranám poskytuje jakousi ochrannou vrstvu vzájemného respektu.

Krok druhý: informace = síla

Když vyslechnete ohromující informaci o tom, že dotyčný odteď mění jidelníček, určitě si upřesněte, co přesně vlastně nebude jíst. Je velmi mnoho druhů vegetariánství – od mírného, kdy člověk odmítá jíst pouze maso, až po veganství, kdy jí pouze rostlinnou stravu v neupraveném stavu. Někdo odmítá jíst pouze červené maso a drůbež, ale jí ryby, jiný jí pouze ovoce, někteří vegani med jedí a jiní ho odmítají.

Čím krmit vegana?

Koluje dost vžitá představa o tom, že vegani jedí výhradně hummus, guacamole s tahinou, ořechy, tofu a jiná podivná jídla, jejichž příprava je složitá a vůbec nepochopitelná. Ve skutečnosti není na veganství nic složitého. Při hledání nových jídel zabrousí vegani často do cizozemských jídelníčků a tradic, vybírají si z nich vhodné potraviny a úpravy. Ale i když budete vycházet z klasické kuchyně, můžete připravit nepřeberné množství veganských pochoutek.

Když je veganem návštěva

Přítel nebo nebo vzdálený příbuzný, za společným stolem se ocitnete výjimečně pouze tehdy, když k vám zajde na návštěvu. Co mu nabídnete? Rýži se zeleninou, se sušeným ovocem, olivy, jakékoli ovoce a zeleninu, nevaječné těstoviny, brambory s houbami, pečený lilek nebo cukínu, horkou čokoládu bez mléka, čaj, kávu se sušenou sojovou smetanou (což je vůbec v domácnosti moc užitečná věc).

Když s veganem žijete

Pokud se stravujete u jednoho stolu, je dobré se domluvit na následujícím : budete připravovat obecně veganská jídla. Sobě je doplníte živočišnými, váš blízký člověk si je doplní specificky veganskými – například sójovými. Protože základ veganského jídelníčku tvoří polysacharidy, mohou být „společnými“ jídly různé neutrální přílohy. Například brambory v jakékoli podobě, kaše (pokud do nich nebudete dávat máslo, ale olej), dušená zelenina, saláty, nevaječné těstoviny, zelné závitky nebo plněné papriky, kde náplň bude tvořena rýží s houbami, a tak dále. Všechna tahle jídla mohou vegani jíst, ale chutnat budou i vám.

Stane-li se veganem člověk vám blízký, máte samozřejmě starost o jeho zdraví, bojíte se, aby nebyl ovlivněn nějakými škodlivými myšlenkami, aby neupadal do nějakých krajností. Vaše obavy jsou zcela pochopitelné, proto uvádíme:

Tři příznaky začínajícího zodpovědného vegana:

• Většinou chápe, že když naráz vyřadí ze stravy množství základních potravin, bude tělo potřebovat hodnotnou náhradu bílkovin a stopových prvků. Je schopen srozumitelně sdělit, že teď musí jíst velké množství rostlinných bílkovin (luštěniny, ořechy, houby, sóju), aby nahradil bílkoviny živočišné.
• Má vypracován slušný plán přestavby své výživy. Nové druhy jídla, obohacení jídelníčku různými rostlinnými oleji (od olivového po lněný) a ořechy, vitamínové preparáty, malé občerstvení v práci. Z plánu je zřejmé, že hladovět nebude a že s jídlem bude svému organismu poskytovat všechny nezbytné živiny.
• Je odhodlán vzhledem k rozsáhlé změně výživy své zdraví sledovat a v případě varovných signálů konzultovat lékaře. Vrcholem jeho myšlenek je právě skutečnost, že si uvědomuje, jak zásadní změnou jeho organismus prochází a je ochoten ho pečlivě hlídat.

Ještě ke kontrole zdraví: Je třeba sledovat jak subjektivní ukazatele (jak se člověk cítí, jakou projevuje energii, jaký je tělesný tonus), tak ukazatele objektivní, k nimž patří například krevní obraz a váha. Při přechodu k veganství je přiměřená ztráta na váze normální, pokud však člověk hubne příliš rychle a výrazně, je možné, že jeho jídelníček je až příliš chudý a je třeba ho obohatit, zvednout jeho kalorickou hodnotu (větším uplatněním polysacharidů, rostlinných olejů, ořechů, celozrnných potravin). Zneklidňujícími signály mohou při přechodu k veganství být mdloby, silná slabost, pokles krevního tlaku atd. Pokud jsou vegan a jeho blízcí zneklidněni některými příznaky, je dobré obrátit se na lékaře a projít základními vyšetřeními, která ukážou, jak nový životní způsob ovlivňuje zdraví dotyčného. Navíc při nedostatku stopových prvků může lékař doporučit nejvhodnější variantu jejich doplnění.