Lidská rezervní síla

V roce 1778 přijel do Paříže švýcarský lékař Franz (Friedrich) Mesmer (1774-1815). Ve své terapii využíval tzv. živočišného magnetismu. Tato metoda byla nazvána jeho jménem – mesmerismus. Byl přesvědčen, že lidské tělo je zdrojem vlastní magnetické síly, kterou lze ovlivňovat zvnějšku přikládáním klasických magnetů, a působit tak na různé tělesné neduhy. Měl za sebou úspěšnou léčbu hysterie a vyléčení skoro slepého a ochrnutého rady Osterwalda v Iznangu u Bodamského jezera. Za tento úspěch byl jmenován členem Bavorské akademie věd v Mnichově. V Paříži si otevřel praxi a měl značné úspěchy v léčbě. Nedosáhl však žádného uznání u akademiků.

Ohlásil demonstraci síly živočišného magnetismu při skupinové magnetoterapii lidí stižených melancholií ( tehdejší označení deprese). Najal za tím účelem přepychové prostory s okny vybavenými vitrážemi s mystickými výjevy. Stěny byly obloženy zrcadly.

Vzduch byl prosycen vůněmi a odněkud zazníval konejšivý zvuk harfy. Příchozí usadili kolem velké nádoby s „magnetizovanou“ vodou. Požádali je, aby se vzali za ruce. Mesmerovi pomocníci – mladé dívky a chlapci – pak stříkali na účastníky terapie magnetizovanou vodu, masírovali je a vtírali jim vodu do těla.

Všichni se brzy ocitli ve stavu značného vzrušení, jedni plakali, jiní se třásli a další se hystericky smáli. Tehdy vstoupil na scénu Mesmer oblečený v dlouhém bílém hávu. Přikládáním magnetů lidi postupně uklidňoval. Mnozí z nich se skutečně uzdravili.



Mesmer se stal miláčkem šlechty – včetně královny Marie Antoinetty – i chudiny. Vyráběl totiž své magnetické nádoby i pro chudé, za nízkou cenu. Měl mnoho následovníků, zároveň však rostla nepřízeň Akademie.

V březnu 1784 přikázal Ludvík XVI., aby lékařská obec i Akademie mesmerismus a jeho účinky prozkoumaly. Členy vysoce odborné komise byli lékař Guillotin, fyzik Benjamin Franklin, astronom Bailly, chemik Lavoisier a botanik Jussieus. Závěry komise byly pro Mesmera zdrcující. Žádný živočišný magnetismus neexistuje, všechny prokázané výsledky léčby jsou ve skutečnosti důsledkem masové hysterie a autosugesce. Bylo dokonce poukázáno na možné negativní mravní dopady této formy terapie.

V roce 1812 prověřovala mesmerismus berlínská akademie. Pověřila profesora Wolfarta, aby Mesmera za tím účelem navštívil. Wolfartovo dobrozdání bylo v příkrém rozporu se závěry předchozími – potvrdil účinky Mesmerovy terapie. Na základě jeho zprávy udělila francouzská vláda Mesmerovi doživotní rentu.

Kult mesmerismu dozníval ještě dlouho a mnozí pacienti se podle Mesmera léčili.

Případy vyléčení při Mesmerových hromadných magnetoterapiích jsou dodnes vysvětlovány vlivem hypnózy a autosugesce. Je poukazováno na případy jiných léčitelů, a různých sensibilů pořádajících léčebné seance, ať už jde o psychoterapeuty, magické či šamanské rituály přírodních národů nebo lidové léčitele.



Pacienty však nejčastěji nevyléčí „léčitel“, ale jejich víra v uzdravení. Všichni známe tzv. placebo efekt – neškodná tabletka bez jakéhokoli účinku zabere, pokud pacient věří, že jde o nový, účinný lék.

Podobné příklady, kterých rozhodně není málo, ukazují, že v člověku je jakási rezervní síla, schopná občas skutečně dělat zázraky. Z tohoto hlediska Mesmer rozhodně nebyl šarlatánem (ačkoli právě on „způsobil“ vznik tohoto slova svým pláštěm šarlatové barvy, podle kterého ho pojmenovali jeho odpůrci ). Mesmer sám byl hluboce přesvědčen o svých postupech a jejich účincích. Dalo by se říci, že byl vlastně geniálním psychoterapeutem.

Svou dobu v tomto smyslu de facto předběhl a není divu, že ne všude se setkával s pochopením.

Možnosti léčby a zlepšení stavu, se skutečně často ukrývají v naší mysli. Změníme-li ji, můžeme změnit i vlastní život.