Proč nemáme užívat multivitamíny.
Rozšíření různých multivitamínových preparátů je v dnešní době vpravdě obrovské. Jsou aktivně propagovány výrobci, některými lékaři i prodejci, provozovateli fitness center, některými stoupenci vegetariánské nebo veganské stravy, zastánci alternativní a tradiční medicíny. Odevšad se na nás valí reklama na zdraví lisované do pilulek či kapslí. K nejčastěji kupovaným potravinovým doplňkům patří vitamíny, preparáty obsahující komplexy vitamínů, nebo přípravky, které obsahují vitamíny kombinované s minerály.
Pokud však člověk zapátrá v odborné literatuře, při vší snaze opravdu nenajde žádné opravdu závažné důkazy účinnosti těchto preparátů. Stejně tak jsou výsledky výzkumů vlivu multivitamínů při prevenci a léčení chorob a na délku lidského života sporné a někdy si dokonce protiřečí.
V mnoha případech je užívání těchto preparátů naprosto zbytečné. Pokud se člověk stravuje zdravě a jeho strava je pestrá, je zbytečné řadu potravinových doplňků užívat.
Avšak nejen k obnovení podlomeného zdraví, ale i k podpoře běžné životní činnosti organismu člověk nezbytné množství vitamínů a minerálů jednoznačně potřebuje. A v případě jejich nedostatku je tělo jenom složitě nahrazuje. Nebo je ani nahradit nedokáže.
Hlavní problém spočívá v tom, že organismus člověka, který urgentně potřebuje doplnit vitamíny, jednoduše není schopen je náležitě absorbovat. Prvním krokem proto musí být plná obnova funkce střevního traktu. Ale jak to tedy je s těmi multivitamíny?
Paul Jaminet a jeho manželka Shou-Ching Jaminet jsou oba vědeckými pracovníky Harvardovy university. On je vzděláním astrofyzik, později se věnoval softwaru, ona je molekulární bioložka zaměřující se na výzkum rakoviny. K tomu, aby z výživy udělali hlavní téma společného výzkumu, je přivedly jejich vlastní zdravotní problémy. A protože jsou vědci, přistoupili k problému vědecky. Pět let se zabývali výzkumem výživy a jejího vlivu na lidské zdraví a život. Výsledkem je kniha «Perfect Health Diet» (zhruba «Dieta pro dokonalé zdraví»; v češtině kniha dosud nevyšla). Je to kniha pro každého, kdo by se rád vyznal v otázkách zdravé stravy a vybředl ze záplavy nepodložených, často protichůdných a někdy vyloženě nesmyslných doporučení. Autoři kromě jiného vystupují proti užívání multivitamínů a jejich zařazení do každodenní stravy.
Přičemž argumenty mají dosti závažné:
- Multivitamíny jsou chudé na pro lidské zdraví tak důležité vitamíny, jako jsou vitamíny C, D, K2 a také prvek hořčík.
- Složkou obsaženou v syntetických multivitamínech je velmi často mangan a kyselina listová. Někdy jsou k nim přidávány také selen a železo.
Zvláštní nebezpečí spočívá v nevyváženosti složení. A to pak už přímo hrozí toxickou otravou nebo v těch jednodušších případech porušením rovnováhy jednotlivých výživných látek.
Poslední výzkumy ukazují, že většina zdraví prospěšných látek si vzájemně konkuruje ve schopnosti co neúplnějšího vstřebání do lidského organismu prostřednictvím střeva.
Jako příklad můžeme uvést doplňkové užívání kalcia, které brání vstřebávání některých stopových prvků – například hořčíku, zinku a mědi. Krom toho bude v důsledku jeho užívání organismus vystaven nedostatku celé řady aminokyselin.
Stejný princip působení na organismus je pozorovatelný při užívání multivitamínů.
Jak tedy doplnit nedostatek vitamínů v organismu a nezpůsobit mu tím nějaké škody?
Způsoby existují dva:
- užívání deficitního vitamínu odděleně, ne jako součásti vitamínového komplexu;
- zdravou výživou – to znamená přírodní stravou bohatou na deficitní vitamíny nebo minerály. Taková výživa je podstatně užitečnější a pro tělo je daleko větším přínosem než potraviny, které prošly technologickým zpracováním. Právě tento způsob zásobování organismu zdraví prospěšnými látkami, respektive doplňování jejich nedostatku je pokládán za jistou výhru.
Koncepce synergismuneboli spolupůsobení přírodní stravy vychází ze skutečnosti vzájemného působení jednotlivých zdraví prospěšných látek. Vitamíny a stopové prvky z plnohodnotného potravinářského výrobku organismus vstřebává v maximální míře.
To je způsobeno a přímo podmíněno vysokou bioaktivitou průmyslově nezpracovávaného produktu. Dokládají to následující příklady:
- Rajčata. Konzumace rajčat mnohem silněji pozitivně působí na stav prostaty než užívání lykopenu získaného umělou cestou v nějaké lékové formě;
- Zrníčka granátových jablek a růžičky brokolice přinášejí silnější protinádorový účinek nežli jejich uměle vyrobené a v tabletkách či jinak užívané účinné složky.
Dnešní skutečnost je však taková, že farmaceutické společnosti se snaží jakýmikoli způsoby přesvědčovat spotřebitele o užitečnosti užívání synteticky získaných vitamínů a minerálů.
Musíme však znovu zdůraznit, že vitamíny získané z přírodních zdrojů orgnismus vstřebá a využije daleko snáz než uměle získávané analogické látky.
Pozornost je třeba věnovat také skutečnosti, že nedílnou součástí multivitamínových komplexů jsou barviva, aromatizující látky pochybného původu, cukr a další plnidla.
V důsledku užívání těchto syntetik tak organismus získá víc škody než očekávaného užitku.
K potvrzení výše uvedených konstatování můžeme uvést následující příklady způsobů syntetického získávání některých vitamínů a stopových prvků:
- Vitamín C neboli kyselina askorbová je syntetizována cestou reakce vysokofruktózového kukuřičného sirupu s kyselinou sírovou, obecně známou ze školní výuky chemie;
- Vitamín B1 je vyráběn za použití různých derivátů kamenného uhlí;
- Přípravky, které obsahují železo, jsou syntetizovány zpracováváním rzi. Ta je získávána například ze starých korodovaných hřebíků nebo jiného železného šrotu.
Jednoznačné přednosti vitamínů a minerálních látek získávaných organismem z naturálních potravin před jejich laboratorně vyprodukovanými syntetickými kolegy jsou tedy zcela evidentní. A nejen to. Je zřejmé, že multivitamínové komplexy mohou našemu zdraví způsobit podstatné škody.
Tělesné orgány VŽDYCKY stůňou ve dvojicích
11 věcí škodících mozku