Bezplatný lék proti přejídání, častým nastuzením i špatné náladě

Lék, za který nic neplatíte.

Není nad ničím neomezený spánek… Jak příjemné nám je, když ráno nikam nemusíme, můžeme si poležet v posteli po libosti a každodenní shon a kvap nahradit blaženou neuspěchaností!

V praxi si ovšem podobný přepych může dovolit jen málokdo. Bylo vědecky zjištěno, že například průměrný statistický Američan spí sedm hodin denně. V Evropě se tento údaj nijak zvlášť neliší. Japoncům dokonce stačí pouhých šest hodin.

Bráno vcelku je z amerických průzkumů zřejmé, že až 70 milionů lidí v USA trpí nedostatkem spánku. Z toho je 40 procent dospívajících.

Neurolog Michael Jaffee z Floridské university se dlouhou dobu zabýval výzkumem toho, jak na mozek působí nedostatek spánku.

V článku zveřejněném letos v březnu v britském časopise Conservation uvádí, že v roce 1942 84 procent Američanů spalo doporučovaných 7-9 hodin; v roce 2013 se tím mohlo pochlubit už jenom pouhých 59 procent. Pokud jde o rozdíly mezi pohlavími, muži spí v průměru o 25 minut méně než ženy. Většina respondentů uváděla, že jsou většinou zcela nedostatečně vyspalí.

(Pro srovnání uveďme údaje z České republiky (výzkum byl proveden v roce 2014): Lidé ve věku mezi 15-85 lety spí u nás denně v průměru sedm a čtvrt hodiny. 7-8 hodin spánku si dopřává šest lidí z deseti. Devět a více hodin spí 14 procent obyvatel. Ovšem celá čtvrtina z nás spí méně než 7 hodin a každý stý spí dokonce jen 4 hodiny denně.)

Zároveň není zcela zřejmé, jak jsou vlastně vymezovány «somnologické» hranice: kdo rozhoduje o tom, kolik hodin je třeba strávit v Morfeově království?

Vědci se domnívají, že je velmi důležité řídit se svými vlastními pocity (a možná se také prověřit podle Epworthské škály spavosti, zavedené v roce 1991 doktorem Murrayem Johnsem v Epworthské nemocnici v Melbourne). Pokud vám stačí sedm hodin, abyste se cítili svěží, je sedm hodin právě tou «vaší» dobou spánku. Jestliže se ovšem cítíte celí rozlámaní a unavení i poté, co jste prospali deset hodin, není vhodné ubrat na délce spaní, ale daleko spíše navštívit lékaře.



Co nám dává zdravý spánek

Nedostatek spánku nezpůsobuje jenom ospalost a únavu. Výzkum ukázal, že spánková deprivace může negativně ovlivnit takzvanou synaptickou plasticitu mozku (mezineuronové změny) a kódování paměti, tedy schopnost vštěpovat si nové poznatky. To způsobuje celkovou nepozornost a roztržitost.

Děti, které spí po dobu kratší než je pro jejich věk doporučený čas, mohou trpět až desítkou chronických onemocnění včetně kardiovaskulárních poruch, cukrovky, astmatu, depresí a nadváhy.

V zájmu pravdivosti je třeba uvést, že dosud není zcela jasné, zda nesprávný spánkový režim vyvolává problémy se zdravím nebo zda naopak právě tato onemocnění způsobují poruchy spánku. Příkladem může být třeba onemocnění štítné žlázy – hypertyreóza, která vyvolává dětskou hyperaktivitu a může být příčinou nespavosti.

Velmi zajímavá je souvislost mezi nedostatečným spánkem a přejídáním. Lidé, kteří nedostatečně spí, mívají obvykle nadváhu, protože klesá jejich citlivost na inzulin.

Když jíme, do krve se dostává cukr. Jestliže spíme tolik, kolik potřebujeme, buňky zachycují «inzulinové signály» a začínají cukr využívat. Pokud je však náš spánek nedostatečný, buňky citlivost na inzulin ztrácejí, což v horším případě může po nějakém čase vést k rozvoji cukrovky druhého typu.

Navíc klesá uvolňování leptinu, zodpovědného za regulaci energetické výměny. Naopak se zvýší vyplavování grelinu, kterému se často říká «hormon hladu». Naše chuť k jídlu vzrůstá.

O nic lépe se při spánkovém deficitu nevede ani imunitnímu systému. Nedostatečný spánek jeho buňky oslabuje a snižuje jejich schopnost čelit nádorovým onemocněním, klesá produkce protilátek proti chřipkovým nákazám i celková odolnost organismu proti infekcím.

Nedostatek spánku dráždí sympatický nervový systém provokováním reakce «bojuj nebo utíkej». Stoupá krevní tlak, srdce zvyšuje tepovou frekvenci, endokrinní systém vyplavuje více stresového hormonu kortizolu. Celkový tělesný pocit také není nic moc a tohle všechno rozhodně není ve prospěch zdraví.

Nedostatek spánku přirozeně ovlivňuje také společenský život jedince. A samozřejmě jde o vliv negativní.

Krom toho že člověk věčně pociťuje nedostatek sil a podráždění, které mu fakticky znemožňuje normálně komunikovat s okolím, je rovněž vystaven vyššímu riziku, že zůstane doma na neschopence nebo z něj bude účastník dopravní nehody. Jaffee se odvolává na výzkumy dokládající korelaci mezi počtem dopravních nehod a počtem nevyspalých účastníků silničního provozu.

… a co mozek?



Že nevyspání brzdí až blokuje ukládání informací, je známo už dost dlouho.

Nové výzkumy však umožnily vědeckým pracovníkům dojít k senzačnímu závěru: ukázalo se, že během spánku se významně aktivuje glymfatický systém mozku (objevený teprve v roce 2012). To je systém umožňující mozku zbavit se «bílkovinných odpadů».

Pokud k tomu nedojde či opakovaně nedochází, pak nahromadění škodlivé bílkoviny amyloidu beta vede ke zničení neuronových spojení a začíná se rozvíjet Alzheimrova nemoc.

Lidský cyklus spánku a bdění je regulován cirkadiánními rytmy. Právě ony nám umožňují přizpůsobit se čtyřiadvacetihodinovému světu. Hlavním jejich pomocníkem je světlo, jehož přítomnost či nepřítomnost bezprostředně ovlivňuje spánek a vyplavování spánkového hormonu melatoninu.

Součástí sítnice lidského oka jsou buňky komunikující s «regulátory» mozkových hodin. Tyto regulační neurony se nacházejí v hypotalamu a jejich vzájemné působení s buňkami sítnice je závislé právě na světle. Bylo zjištěno, že na ně působí vlny modrého světla.

A právě to představuje velký problém. Právě modré světlo je typickým atributem prakticky veškeré elektroniky, především počítačů a smartfonů. A právě modré světlo zvyšuje napětí a neklid, potlačuje vyplavování melatoninu a šidí lidský mozek, protože ho přesvědčuje, že venku je den a ne noc.

Z těchto důvodů je tak důležité alespoň dvě hodiny před spaním vypnout všechny spotřebiče a před televizní obrazovkou dát přednost knize.

Samozřejmě by byl nesmysl tvrdit, že spánek je řešením veškerých problémů, avšak je nesporné, že význam spánku je neocenitelný. Často právě dostatečný spánek je bezplatným lékem i prevencí nejrůznějších onemocnění.

Neměli bychom také zapomínat, že fenomén «fyziologického klidového stavu» dosud není ani zdaleka dokonale prozkoumán, takže nás budoucí výzkum může ještě nemálo překvapit.