Zhubnout nebo zeštíhlet?

Jestliže jste se rozhodli zbavit se přebytečných kilogramů pomocí přísné diety, pak vězte, že je to předem prohraná bitva. Zkuste delší cestu, staňte se adeptem „filosofie štíhlosti“ a dosáhněte jistějšího výsledku.

Rozdíl mezi slovy „zhubnout“ a „zeštíhlet“ nebije na první pohled nijak zvlášť do očí. V obou případech jde o boj s přebytečnými kily. Ve skutečnosti však v základu každého z těchto výrazů leží jiný přístup, jiná koncepce vztahu k vlastnímu tělu a způsobu stravování. Základem „zhubnutí“ je idea těla jako objektu, který je třeba ustavičně kontrolovat a držet v přísném režimu v zájmu dosažení pochybného ideálu. Je to cesta diet, jejichž nízká účinnost a řada nebezpečí byly už dávno prokázány. „Filosofie štíhlosti“ je úplně jiná: její koncepce pojímá tělo jako neoddělitelnou součást lidské přirozenosti a individuality. Zatímco principy zhubnutí se opírají o donucení, filosofie štíhlosti přivádí člověka k získání souladu s jeho vlastním „já“.

Tři mýty o štíhlosti

Pro snadnější výběr správné cesty se odborníci měsíčníku Psychologies rozhodli především vyvrátit tři hlavní mýty o boji s nadváhou, kvůli nimž jsme si začali plést násilí na sobě samých s efektivitou.

Mýtus číslo 1: Zeštíhlet je těžké

Názor lékaře dietologa Jeana-Phillippa Zermatiho, odborníka na problémy s výživou.

Předsudek: Díky přísné dietě vždycky přesně víme, co smíme a co ne. Bez těchto vymezení je velmi těžké stravovat se správně, a ještě těžší pak hubnout.

Proč to není pravda? Tělo má svůj vlastní „rozum“, vytvořený na základě určitých psychologických požadavků a osobního psychoemocionálního pozadí každého člověka. Ať se budeme s tělem hádat jak budeme chtít, vždycky si nějak vynutí to, čeho se mu nedostává.

Správné chování: Zdá se, že jediným možným východiskem je udržování všeobecné přirozené rovnováhy, jinak řečeno, své vlastní přirozené váhy. Je to váha, jíž dosahujeme neobklopeni nekonečným omezováním (zákaz konzumace a velká zdrženlivost pokud jde o určité skupiny potravin), zároveň však vedeni zásadou nepřehánět: ani u bohatě prostřeného stolu nebudeme dál večeřet, když už jsme najedeni.

1. Udržujte si dobrou náladu, snažte se nekritizovat v oblasti váhy sami sebe a mít k sobě ten nejlepší vztah.

2. Držte se co nejdál od váhy. Je to jen další zátěž důkazem, že „nejste v normě“.

3. Oddělujte své fyziologické potřeby od psychoemocionálních. Když si říkáme „Mám hlad“, mluví fyziologie. Když přemítáme „Co dobrého na zub bych si tak dal“, je to čistá emoce. Máte-li chuť na jídlo aniž byste cítili hlad, položte si otázku, co se vlastně snažíte jídlem zahlušit: strach, stres, nudu, hněv…?

4. Čím lépe dokážete rozlišovat tyto dva druhy „hladu“, tím blíže budete správnému modelu stravování. Není nic odsouzeníhodného na tom, rozmazlovat se sem tam čokoládou. Pokud je to však stále častější, proberte věc raději s psychoterapeutem.

5. Nejezte nikdy, pokud necítíte hlad. Někdo jí pětkrát i šestkrát za den, jinému stačí dvě jídla denně. Najděte si svůj rytmus a to, čemu sami dáváte přednost. Pomůžete tak svému tělu udržovat přirozenou hmotnost. Jídlo pro vás nemá být nutkavou myšlenkou.

Mýtus číslo 2: Zeštíhlet trvá dlouho

Názor psychoterapeuta Gerarda Apfeldorfera, odborníka na výživové problémy, autora knihy «Hubnutí jako způsob myšlení» («Maigrir c’est dans la tête», Odile Jacob, 2014).

Předsudek: Když držíme dietu, kila mizí rychle, což je samo o sobě motivační. Budeme-li hubnutí pouze „věnovat pozornost“, bude rychle mizet motivace, ale ne kila.

Proč to není pravda? Ztráta kilogramů ani zdaleka nevede vždycky k hubnutí. Po dietě lidé občas naberou daleko více, než shodili. Právě to likviduje veškeré další odhodlání něco s váhou dál podnikat. Na cestě vedoucí k zeštíhlení, nikoli k hubenosti, se jedná o změnu samotného poměru k jídlu a k vlastnímu tělu vůbec. Díky tomu je také dosahováno dlouhodobých výsledků. Motivace je v tomto případě nahrazena pojmy dobrá nálada a spokojenost. Jinak řečeno, začínáte žít v míru a souladu s vlastním tělem a tím, co jíte.

Správné chování: změnit svůj vztah k jídlu, jíst uvědoměle.

1. Začněte přijetím myšlenky, že žádné „nesprávné jídlo“ neexistuje. Potřebujeme stejně cukr, jako sůl a tuky, vlákninu stejně jak vitamíny a stopové prvky. Nezapomínejme ani na to, že čím více ve vlastní mysli některé potraviny očerňujeme, čím více se v nich omezujeme, tím naléhavěji je tělo žádá. Což napomáhá neúměrnému a chaotickému příjmu potravy.

2. Berte v každodenním stravovacím režimu do úvahy své vlastní chutě a neznámkujte některá jídla jako „dobrá“ a jiná jako „špatná“. Potěšení z jídla je garantem pěkné postavy včetně jejích individuálních zvláštností.

3. Pro jídlo si volte příjemné prostředí. Pokud možno bez vnějších zdrojů rušení, jakými jsou televize, rádio, počítač nebo telefon. Vyhněte se rovněž čtení u jídla. Jezte vsedě, ne vstoje nebo za chůze.

4. Jezte pomalu, důkladně žvýkejte každé sousto, soustřeďte se na chuť, vůni a konzistenci. Pomůže vám to jednak si jídlo vychutnat, jednak přesněji určit práh nasycení. Podvědomé, automatické přijímání potravy vylučuje požitek z jídla a zákonitě vede k přejídání. Zachyťte okamžik, kdy pocit hladu vymizel. Pokud přestáváte vnímat chuť jídla, znamená to, že váš organismus je nasycen. Postupně se naučíte tento okamžik stanovovat přesně, stejně jako rozlišovat mezi hladem fyziologickým a psychologickým.

Mýtus číslo 3: Štíhlost není dost vidět

Názor psychoterapeutky Michele Freudové, sofroložky (sofrologie se věnuje vzájemnému působení lidského intelektu, citů a tělesnosti), autorky knihy «Hubnutí v míru se sebou samým» («Mincir Et Se Reconcilier Avec Soi», Albin Michel, 2003).

Předsudek: Když člověk výrazně a rychle hubne, postava se rychle mění, což je velmi viditelné. Štíhlost, na rozdíl od hubenosti, je málo vidět.

Proč to není pravda? Zatímco diety rychle a nárazově mění postavu, správný způsob zeštíhlení tělo modeluje s ohledem na všechny jeho osobní zvláštnosti. Je chybou myslet si, že pod vrstvou přebytečného tuku se ukrývá jakési ideální tělo, o kterém sníme. Skutečně jen těžko můžete předpokládat, že existuje nějaká universální úroveň hubenosti vyhovující všem lidem bez vyjímky. Nadváhu můžeme shodit, vlastní postavu však „nepřemalujeme“, uchováme si všechny záhyby a obliny, které jsou součástí našeho „já“.

Správné chování: naučit se žít s vlastním tělem a zároveň měnit postavu.

1. Pěkná postava znamená především tělo, s nímž žijeme v harmonii. Napřimte ramena, zvedněte hlavu. Zbavte se ostychu a studu.

2. Navažte se svým tělem kontakt. Zajděte na masáž, dopřejte si zábaly, turecké lázně. Připravujte si koupele, pečujte o sebe, pěkně se oblékejte. Čím více si budete jisti sami sebou a svým tělem, tím větší efekt bude mít vaše snaha.

3. Sportujte. Zvolte si takový druh aktivity, který vás nejvíc baví a odpovídá vašim možnostem. Pravidelnost aktivity je cennější než její intenzita, na to nezapomínejte. Soustřeďte se na celý proces snižování hmotnosti a modelování postavy v maximální míře. Naslouchejte svým myšlenkám, emocím, pocitům. Respektujte své chutě, svá přání. Posilujete tak pocit jednoty s vlastním tělem i lehkost v komunikaci s ním.

4. Zvláštní pozornost a největší péči věnujte těm částem těla, které máte v největší oblibě. Soustředíme-li se na to, co se nám nelíbí, poškozujeme vlastní sebejistotu.

A. Muradová