Většina současných žen se neustále strachuje o svoji figuru. Zhubnout se často snaží i ty, jejichž váha je zcela normální. A jiné, dokonale štíhlé, mají panickou hrůzu ze ztlousnutí. Co a proč se to děje?
Štíhlý by nejspíš rád byl každý, ale u části ženských obyvatel Země to má ráz až jakéhosi pobláznění. Britská psychoterapeutka Em Farrelová sděluje, že až 80 procent žen trpí poruchami příjmu potravy a 50 procent drží redukční dietu. Provedla vlastní dotazníkový průzkum mezi ženami ve věku 20-30 let. K jakým došla závěrům? 70 procent žen s naprosto normální váhou chce zhubnout a každá třetí žena uvedla, že nějakou dietu drží stále.
Ženy jsou přesvědčeny, že jejich váha je nerozlučně spojena s úspěchem – jak společenským, tak u opačného pohlaví. Kdyby jen malinko přibraly, budou okamžitě odvrhnuty. Mnohé z tohoto stavu věcí obviňují sdělovací prostředky a především různé lifestylové časopisy s celebritami na obálkách. To však je pouze jeden z projevů „kultu mládí a krásy“ panujícího soudobé společnosti.
Soutěžení těl
Jednou z nejrozšířenějších a nejstabilnějších asociací (ať už si o tom myslíme cokoliv) je tato: vedle úspěšného, majetného muže musí nevyhnutelně být mladá žena s mírami modelky.
Kde se vzal takový stereotyp a jak odpovídá realitě?
Tato šablona má jak sociální, tak biologické pozadí, – vysvětluje sociální psycholožka Julie Fedotová. – Za prvé je štíhlá figura spojována s mládím. Mladá společnice po boku muže je pro okolí potvrzením jeho mužské výkonnosti a akceschopnosti. Navíc v něm křehká, štíhlounká dívka posiluje pocit vlastní dominance a ochranitelský princip – to většině mužů pomáhá, aby se cítili silní a sebejistí.
Pokud jde o aspekt biologický, štíhlá, ba až vyhublá žena je podvědomě vnímána jako svobodná, zdravá, aktivní. Žena plnější postavy nese znaky mateřství: těhotná, kojící, s potomkem – proto je instinktivně vnímána jako žena již náležející jinému „samci“.
Takže muži řídící se prvotním impulsem si skutečně vybírají štíhlé, aktivní a svobodné. Stejný instinkt nejspíš vede i ženy, když se snaží zhubnout ve snaze najít sexuálního partnera. Zdá se, ža tak je skutečně snazší získat pozornost mužů, možná i mnohých. Zčásti to sice může uspokojit ženské ambice, v žádném případě to však negarantuje dlouhý vztah přinášející štěstí a pocit naplnění, tedy to, o co většina žen ve skutečnosti usiluje. Muž řídící se výhradně instinktem bude hledat nová dobrodružství. Ženy, které se do tohoto soutěžení těl zapojují, odsuzují samy sebe k nekonečnému pohybu v uzavřeném kruhu.
Pokřivená realita
Vnitřní obraz sebe sama je pro nás důležitější než reálné tělesné míry.
Každá žena má dny, kdy se cítí tlustá. Nezávisle na tom, jaké jsou její skutečné tělesné parametry. Jak přiznává čtyřiatřicetiletá Monika: „Kdybych spočítala, kolikrát se v takový den podívám do zrcadla a říkám si, že jsem fakt tlustá, kolikrát o tom s někým vedu řeči, asi bych si sama myslela, že jsem na hlavu“. „Obvykle si připadám tlustá, když se večer před tím přestanu držet a dám si něco, co si jinak zakazuju“, přizvukuje jí šestadvacetiletá Andrea. „Rozumově chápu, že za jeden den nemůžu přibrat tolik, abych byla tlustá, ale stejně si připadám obalená tukem jako nějaký tučňák“.
Některé ženy jsou schopny jako v nějakém hypnotickém transu donekonečna prohlížet a hodnotit jednotlivé části svého těla: břicho, paže, boky… Jedněm se zdá, že nejodpornější je jejich zadek, jiné vidí své břicho jako něco obrovského a tvarohovitého.
Psychologové tento stav nazývají „výběrová pozornost“. Člověk se soustředí na nějaký nedostatek a ten zveličuje. Je to typicky ženský projev vyjádření negativních emocí: pocitu nejistoty, nespokojenosti s vlastním životem, selhávání, neužitečnosti, nebo pocitu viny.
Muži projevují podobné emoce jinak: často jim dávají podobu podrážděnosti a agrese. Například neurvale řídí auto, něčím praští nebo něco rozbijí.
Žena si mnohem spíše bude stěžovat na vlastní boky, počítat faldy na břiše a trestat se za to, že snědla kousek dortu.
Inna Popová
Tlustí proti hubeným: může být nadváha zdravá?
Zhubnout… když ne v létě, tak do podzimu