Už jste slyšeli o prospěšnosti čaje? Každý určitě odpoví kladně. Lidé různých kultur si po tisíciletí vychutnávali šálek horkého čaje. Jsou však i tací, kdo před čajem dají přednost kávě, vínu, sodovce nebo docela obyčejné vodě. K těm jsem donedávna patřila i já sama. A o hodně jsem přicházela.
Pomyšlení na to, že by v mém životě snad něco chybělo, mě nejdřív zarazilo. Napadlo mě to při čtení románu „Rozhovory s přáteli“ irské spisovatelky Sally Rooneyové. V její knize si lidé vaří čaj, když jsou nemocní, nervózní nebo se prostě nudí. Dělají si čaj než se dívají na seriál, když píšou svým láskám a dokonce i když uvažují nad něčím nezákonným. Tak či onak čtenář bezděky dochází k závěru, že ve světě stvořeném Sally Rooneyovou všechny postavy čaj buď vaří, nebo ho už pijí, pokud zvláště není uvedeno něco jiného.
Podělila jsem se o tenhle postřeh se svojí britskou kamarádkou, které se Rooneyová také líbí. Ale ta mi řekla: „Myslím, že oni tam takhle fakt žijí.“ A dodala, že v Irsku si lidé dělají čaj jakmile mají volnou chvíli.
Když jsem loni na podzim byla v Londýně, ze všeho nejvíc mě udivila místní tradice pití čaje. Kdokoli z lidí, kteří dělají někde v kanceláři, když se chystá udělat si čaj, osloví ze všeho nejdřív své kolegy, zda se k němu nechtějí připojit. A za chvíli přinese podnos s hrnky horkého nápoje a k tomu mléko a cukr. Dělají to tak všichni, pěkně popořadě.
Zdálo by se, že je to maličkost, ale zkrášlí to pracovní den. Protože když hodiny civíte do monitoru a lámete si hlavu nad řešením nějakého pracovního problému, je opravdu milé uslyšet náhle pozvání vypít si s někým čaj a uvědomit si, že v tom nejste sami.
Různé specializované výzkumy potvrzují, že takové návrhy na společné pití nápojů přinášejí společnosti reálný užitek. Například výzkum psychologů z Yale, jehož výsledky v roce 2008 zveřejnil časopis Science ukázaly, že účastníci, kteří před krátkou dobou vypili šálek horké kávy, měli daleko silnější tendenci myslet na lidi kolem sebe jako na lidi dobré a starostlivé než ti, kdo kávu vypili už vystydlou.
Vědci se domnívají, že asociativní spojení mezi fyzickým a emocionálním projevem laskavosti může mít své kořeny v dětství. Pro dítě je nesmírně důležité být nablízku starostlivým rodičům. Proto jak dospíváme asociuje se nám fyzické teplo (pohodlí a bezpečí) s laskavými vztahy k lidem okolo.
Nemůžeme tu nepřipomenout i psychickou pohodu, kterou vyzařují určité rituály, včetně pití čaje. Jak vysvětlují behavioristé Francesca Gino a Michael I. Norton v časopisu Scientific American, podobné rituály člověku pomáhají zachovat si sebevládu tváří v tvář nejistotě. Kromě toho jim jejich výzkum poskytl důvody k domněnce, že účast na podobných obřadech zmírňuje žal, který může být vyvolán jak velkými životními ztrátami – například úmrtím milované osoby – tak i problémy banálnější povahy.
Autorka knihy o roli čaje při utváření Japonska, profesorka Londýnské univerzity Kristin Suraková, říká: „Základem japonského čajového obřadu je myšlenka, že kdyby se všichni posadili kolem stolu k pití čaje, zavládl by na Zemi mír.“
Sociální pracovnice Melody Wilding napsala, že když člověk pociťuje sklíčenost nebo zklamání, neměl by se ještě zatěžovat hladem, hněvem, samotou nebo únavou. To všechno jenom posiluje negativitu. Naopak, má si uvědomit, že nastala chvíle odpočinout si, uvolnit se, dát si sendvič, zavolat kamarádce anebo si prostě zdřímnout. To je vynikající myšlenka. Na základě své zkušenosti z Anglie bych ještě dodala: když necítíme vůbec nic, je třeba uvařit si čaj a nabídnout i někomu, kdo je nablízku.
Jak říkal George Orwell, šálek výtečného čaje způsobí, že se člověk cítí chytřejší, odvážnější a optimističtější.
Překlad článku Sarah Toddové: „When You Don’t Know What to Do, Make Tea“
Chcete se šťastně dožít devadesáti let? Pomohou vám k tomu víno a káva, tvrdí věda
Japonská maska pro porcelánovou pleť
1 komentář
Děkuji:)
Mocpěkné, asi si půjduudělatčaj:).. nebo proměčaj apro dcerunkuhrníček horkého kakaaseskořicí, abych ji potěšila:)- do její oblíbené miniaturní čajové soupravy:))