Je obezita dána geneticky?

Dietologové jsou v této věci většinou dosti rezolutní: tak zvané rodinné sklony k tloušťce podle nich nejsou nic jiného než rodinné sklony k přejídání. Jaká je tedy pravda?

Je čas uvědomit si jedno: tloušťka není podmíněna pouze výběrem oblíbených jídel a pravidelností fyzické zátěže. Stejně jako mnoho jiných fyziologických zvláštností má i hromadění tuku svoji genetickou podstatu. Tím naprosto nehodlám tvrdit, že všichni tlustí lidé jsou k tloušťce predisponováni geneticky. Je však třeba ujasnit si, co mají na svědomí geny a kdy jde pouze o slabou vůli. V některých rodinách si zkrátka rádi dají něco dobrého a jejich členové vynikají úctyhodnými rozměry. Samozřejmě, že něco takového pak svádí svést všechno na rodinné stravovací návyky, ovšem působení genů vyloučit rovněž nelze.

Jak fungují geny

V tom nejužším slova smyslu je gen úsekem molekuly DNK kódujícím bílkovinu nebo bílkoviny. Je známo, že existuje mnoho funkčních variant jediného genu, které se jen málo vzájemně liší. Člověk má jeden a tentýž gen ve dvou kopiích – od matky a od otce.

Už v roce 2007 objevili vědci gen označený FTO, v některých verzích nesporně související s obezitou. Nedařilo se však zjistit, jak vlastně tento gen funguje. Výzkum vedený Melinou Claussnitzerovou tajemství odhalil. Výsledky byly zveřejněny v časopise New England Journal of Medicine. Podle závěrů výzkumu FTO funguje jako určitý přepínač. To on rozhoduje, zda bude přebytečná energie uložena jako tuk, nebo využita k produkci tělesného tepla. To bylo velké překvapení, protože dosud byli vědci přesvědčeni, že FTO nějakým nezjištěným způsobem působí na funkci mozku. Domnívali se, ovlivňuje chuť k jídlu nebo obecnou tendenci k pohybu.



Claussnitzerová i její tým jsou si však jisti, že FTO prostřednictvím dalších dvou genů řídí tvorbu tepla. Jediné písmeno genetického kódu FTO určuje, jakým způsobem buňka s přebytkem energie naloží. Když ho vědci zkusili v tukových buňkách vypěstovaných v laboratoři přepsat, začaly buňky místo skladování tuku produkovat teplo.

Je už známo, že existuje několik zvláštností stravovacího chování formujících genetickou výbavu. V první řadě je to sklon k pojídání sladkostí a sladké chuti obecně. Zvyk dávat si něco menšího typu tyčinek nebo sladkého pečiva často přerůstá v závislost – je to vlastní lidem s určitou variantou genu TAS1R3: citlivost receptorů sladké chuti je snížena, takže se člověk snaží dodat si to, čeho se mu jakoby nedostává. Pro toho, kdo má vjem sladké chuti skutečně otupen, to může znamenat dosti značné úsilí, nicméně pomoci tu může odvykání postupné, za pomoci sladkých druhů ovoce.

Také pocit nasycení a zvyk něco pojídat jsou genetické povahy. V podstatě jsou to dvě strany stejné mince. Jednou z častých rad dietologů je jídlo v malých porcích. Naučit se, že stačí pár lžiček, abychom pocítili, že se do do žaludku něco dostalo. Ukazuje se, že organismus některých lidí je na tento typ stravování přednastaven. Mají vrozenou potřebu ustavičně něco malého pojídat. Důležité je, co pojídají.

Z fyziologického hlediska je příjem potravy a nasycení celým komplexem procesů, na kterých se podílejí jak trávicí, tak nervová soustava. V daném případě je možné upravit dietu a zjistit slabá místa svého organismu, která je třeba hlídat.



Kdo po čem tloustne

Jak mohou být tlustí vegetariáni? A proč po Atkinsonově dietě nezhubne každý? Jde o to, že zatímco jedni tloustnou kvůli konzumaci sacharidů, ti druzí kvůli své spotřebě tuků. Což je rovněž podmíněno geneticky.

Zjednodušeně řečeno, jedni mohou jíst k večeři těstoviny a nepřiberou, pokud si na ně nedají sýr. Jiní naopak konzumují tučné sýry – a nic se neděje. Jakmile si však sýr dají na těstoviny nebo na chleba, začnou přibírat.

Ovšem i kdyby podrobný genetický test ukázal, že jste skutečný šťastlivec, žádný dietolog nemůže s jistotou prohlásit, že s vaší příznivou genovou variantou se v klidu a pohodě můžete ládovat houskami s máslem. I vaše strava a životní způsob vyžadují komplexní přístup, založený na uvědomělosti.

Informace o „genových vinících“ jsou pouze jedním z mnoha informačních zdrojů. Stále platí, že vaše odhodlání a síla vůle jsou rozhodující.