Lidové tvrzení, že všechny nemoci pocházejí od nervů, se dočkalo svého potvrzení už dávno. Starosti, nevyspání a stresy se závažným způsobem podepisují jak na hormonálním pozadí tak na imunitě a dalších obranných systémech lidského organismu. Jak ale ukazuje výzkum, mohou být příčinou onemocnění nejenom očividné stresy, ale také nepříliš evidentní „nesplněné sny“. Moderní psychoterapeuti už několik let běžně operují vyjádřeními typu: „Jste nemocný, protože si chcete přečíst knížku“. Není na tom nic divného, vždyť někdy právě jenom nemoc nám umožní získat něco, čeho se nám jinak zoufale nedostává.
Uvádíme jen několik psychických potřeb, které nám nemoc umožní naplnit.
- Možnost být sám se sebou
Práce, děti, přátelé, všední každodenní starosti — v tomto příjemném životním víru bývá občas velice těžké najít čas na to, aby si člověk jen tak poseděl v tichu, zasnil se a zamyslel nad minulostí a budoucností. Sotva se posadí a uvolní, zjeví se šéf, kolegové, nebo děti, které si chtějí hrát. Je-li potřeba pobýt sám se sebou intenzivní a každým dnem roste, může se to skutečně projevit nějakou nemocí, protože podvědomí vám chce vybojovat právo říci okolí: „Nechte mě na pokoji, marodím!“
- Péče a pozornost blízkých
Tohle často využívají malé děti. „Maminko, já jsem upadl! Maminko, to bolí“. I dítě, které se cítí perfektně, si tak obstarává nezbytnou dávku mateřské lásky. Rosteme a dospíváme, avšak potřeba se nikam neztratí, trvá. Avšak právě v tomto období jí ubývá, vždyť koho by napadlo něžně se věnovat silnému, sebejistému, úspěšnému a zdravému člověku? Ten se spíš sám může starat o jiné!
Podvědomí si však vybaví dětskou zkušenost a na fyzické úrovni ji přemění třeba v zánět horních cest dýchacích.
- Cítit se potřebný, důležitý a žádaný
Nemocné je zvykem navštěvovat, volat jim a ptát se, jak se jim daří. Říkají se jim srdečná a povzbudivá slova. To je důvod aktivních stížností na řadu zdravotních potíží u mnoha starých lidí. Dovolávají se pozornosti a zájmu dětí, které vyletěly z hnízda. Chtějí si potvrdit, že se na ně nezapomíná. Chtějí si dodat významu třeba nějakou vzácnou nemocí.
Výzkumy evropských psychologů prokázaly, že čím společensky aktivnější život senior vede, čím více kontaktů udržuje, tím méně trpí nemocemi vyššího věku.
- Odložení těžkého rozhodnutí nebo odmítnutí náročného projektu
Každý si pamatuje, jak ve školním věku onemocněl zrovna když se psala kontrolní práce. A to s celou parádou – horečkou, bolavým krkem a dalšími příznaky zánětu HCD. Uzdravení bylo většinou velice rychlé. Ovšem až po písemce. To je zářný příklad toho, jak citlivě organismus reaguje na výrazné podvědomé odmítání nějaké činnosti. Nemusí to být jen písemka, může jít o pohovor s nadřízeným nebo zašmodrchané všední starosti.
- Možnost diktovat okolí svou vůli
Přání nemocného bývá respektováno. „Zavřít ventilačku? – Samozřejmě! – Uvařit něco jiného než všední oběd? – Samo sebou!“
Tohle platí pro opravdu značný počet nejrůznějších situací všedního dne. Žena, která onemocní, přiměje například manžela, aby přicházel domů dříve. Nebo donutí děti, aby večer byly potichu. Aby ji zkrátka všichni poslechli a dělali to, co si přeje.
Vše, co jsme tu uváděli, je jenom špička celého velkého ledovce možností, které poskytuje nemoc. Je fakt, že přiznat „Jsem nemocný, abych byl chvíli sám se sebou“ je poněkud složité. Psychoterapeut by k tomu dodal, že v takové chvíli se zapojuje ta nejsilnější psychická obrana. K přiznání potřeb maskovaných nemocí je třeba dojít postupně. Několik kroků, které k tomu pomohou:
Krok číslo 1: Zeptejte se sami sebe, v čem je pro vás výhoda nemoci. Co vám umožňuje získat. Můžete si sestavit podrobný seznam, včetně příkladů.
Krok číslo 2: Prožijte si každý z bodů tohoto seznamu. Neodsuzujte se, přiznejte si, že právě tohohle se vám skutečně nedostává.
Krok číslo 3: Učte se získávat to, co vám chybí, otevřeně. Naučte se o nich mluvit. „Maminka je unavená. Maminka si chce chvíli číst.“ Takto vyslovená potřeba musí být důvodem k ohledu na vás o nic menším, než by byla nemoc.
Nezapomeňte, že psychosomatické onemocnění pomine, jakmile k němu pomine důvod. To je praxí prověřený vzkaz psychoterapeutů.
Nevyplakané slzy občas odnáší tělo
Psychosomatika: slyšet, co nám nemoc říká