Cukr není kamarád

Důležitá fakta o působení cukru na lidské zdraví. Kolik cukru můžeme během dne sníst? Může být člověk na cukru závislý?

Sladkosti neznamenají pouze nadbytečné kalorie, které se nám usadí v pase. Přílišná konzumace cukru může vést ke vzniku vrásek a k závažnému narušení zdraví v podobě oběhových nemocí a mozkové mrtvice, prohlašuje profesor Heinrich Schmidt z Kalifornské university. Při trávení se molekuly cukru (fruktózy nebo glukózy) spojují s bílkovinami a tuky a vzniká látka fruktosamin. Ta se hromadí v buňkách a začíná rozrušovat vlákna kolagenu a elastanu. Důsledkem je zhoršení stavu pokožky. Vysychá a ztenčuje se, objevují se vrásky. Velké množství fruktosaminu vede rovněž ke zhoršení stavu cév a poškozování jejich stěny.

Kolik známe cukrů? A jsou všechny sladké?

Často je pojem cukry ztotožňován s pojmem sacharidy. Cukry jsou však jenom součástí mnohem širšího pojmu sacharidy zahrnujícího velké množství látek, především složité cukry – polysacharidy.

Monosacharidy jsou zdrojem rychlé energie. Pronikají rychle střevní stěnou do krevního oběhu. Složitější sacharidy se na ně v procesu trávení musejí nejprve rozštěpit. Patří sem především glukóza a fruktóza (tzv. ovocný cukr). Přírodní glukózu obsahuje med nebo hroznové víno. Fruktózu obsahuje nejen ovoce, ale například obilniny nebo červená řepa.




Oligosacharidy mají molekulu tvořenou dvěma až deseti jednotkami monosacharidů. Je to především disacharid sacharóza získávaný z řepného a třtinového cukru. Tedy ten bílý cukr, který je předmětem každodenní spotřeby. Dále sem patří v mléčných potravinách obsažený mléčný cukr – disacharid laktóza, k jejímuž bezproblémovému trávení je nutný speciální enzym laktáza a konečně disacharid maltóza, obsažený v ječmenných klíčcích a pivu. Zvláštní skupinu pomaleji trávených sacharidů tvoří ty, které mají více než tři cukerné jednotky a jsou obsažený v luštěninách.

Polysacharidy tvoří mnoho spojených molekul monosacharidů. Patří sem škroby, celulóza a pektiny. Zdrojem jsou výrobky z obilí (pečivo, těstoviny) a také poživatiny zcela postrádající sladkou chuť – brambory, rýže a zelenina. Jejich štěpením vzniká glukóza, která má stejné účinky jako glukóza z bílého cukru.

Celulóza a pektiny jsou vlastně vláknina. Tento polysacharid jako jediný se neštěpí na glukózu a není zdrojem energie. Získáme ho především ze zeleniny, luštěnin, hub a některých obilnin.

Z hlediska zdravé výživy je třeba dávat si pozor na nejjednodušší cukry, zdroje rychlé energie. U složitějších sacharidů je dobré znát glykemický index potraviny a samozřejmě patřičně omezit konzumaci. Nejvhodnější je vláknina. Doporučené denní množství vlákniny je 25-30 gramů, protože však významně váže vodu, je třeba při její konzumaci dostatečně pít.

Kolik cukru můžeme za den sníst?

Podle údajů Americké zdravotnické asociace bychom denně neměli zkonzumovat více než 4-6 čajových lžiček sacharidů (jedna čajová lžička bez kopečku odpovídá čtyřem gramům, což představuje 16 kcal; ve 100 g cukru je necelých 400 kcal). Tato doporučená denní norma neplatí jen pro cukr jako takový, který si dáváte do kávy nebo do čaje, platí pro všechny sacharidy obsažené v potravinách.

Který cukr si vybrat? Nejškodlivější je bílý rafinovaný cukr. Obsahuje nejvíce rychlých sacharidů. Třtinový cukr sice nepůsobí na organismus tak agresivně, to však neznamená, že jeho konzumace může být vyšší. Má pouze lepší minerální složení, protože neprochází procesem rafinace, avšak kalorická hodnota je stejně vysoká.

Škodí ovocný cukr?

Sladké druhy ovoce jsou samozřejmě kalorické a vypijeme-li nalačno sklenici šťávy z takového ovoce, hladina krevního cukru se zvýší. Pro zdravého člověka však množství sacharidů obsažených v ovoci (4-9 gramů) nepředstavuje nebezpečí. Nadto je ovoce bohaté na vitamíny, antioxidanty a pro srdce důležitý draslík. Omezovat tedy ovoce proto, že obsahuje cukr, nemá smysl. Přesto však dietologové radí přistupovat ke konzumaci ovoce s rozumem – 2-4 kusy denně, raději dopoledne. Zvláště opatrní tu musejí být diabetici.

Může se člověk stát závislým na cukru?

Cukr patří k potravinám, po kterých lidé touží. Děti dají před mlékem přednost sladké vodě. Tato vášeň pro cukr souvisí se stimulací produkce dopaminů, neuropřenašečů působících v mozku. Jednou z více jejich funkcí je zásadní role při vzniku motivace, emocí a zejména v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití určitých látek. Do souvislosti s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem je dávána drogová závislost a patří sem rovněž závislost na cukru.