9 rad od exbulimičky

Velmi častou příčinou přejídání je hlad po dotecích.

Obecně lze říci, že je velmi těžké, ne-li nemožné vyléčit se z bulimie sám, bez profesionální pomoci, už jenom pro množství a složitost biologických, sociálních a psychologických faktorů, které nejčastěji s jejím vznikem souvisejí, nehledě na závažné zdravotní komplikace, kterými tahle nemoc hrozí. Můžete ale pro sebe udělat dost věcí, které vám pomohou s terapeutickým plánem. Ten byste měli opravdu poctivě dodržovat, neodkládat nebo přesouvat terapeutická sezení. Neměli byste se snažit měnit stravovací režim a plán stravování, který si domluvíte s lékařem. Dodržujte ho i přes nepohodlí a komplikace. Taky si věčně nekontrolujte váhu a nezkoumejte se v zrcadle.

Vzpomínám si moc dobře, jak jsem se před pěti lety ptala sama sebe: pokud se někdy dokážu tohohle zbavit a uzdravit se, jak to bude dál? Zmizí bulimie opravdu navždycky? Zapomenu, jaké to je, přejídat se až k bolesti přeplněného žaludku a několikrát denně úmyslně vyvolávat zvracení? Vždyť určitě přijdou dny nebo večery, kdy se nedokážu zdržet přehnaného jídla. Copak se někdy dokážu stravovat v rozumných mezích, nebouřit se proti disciplíně a neupadat do nekončícího kruhu přejídání a zvracení?

Dnes, kdy je jasné, že jsem se uzdravila, se s vámi mohu podělit o účinné postupy, které mi pomáhají nepřejídat se.

Uvádím způsoby, které mi pomohly v první etapě zbavování se bulimie. Trpěla jsem jí tři roky. Následovalo půldruharoční přechodné období a teď už pět let bulimické záchvaty nemám.

1. PAMATOVAT, ŽE VELIKOST OHNĚ ZÁLEŽÍ NA POČTU POLEN

Možná vám zní takové přirovnání podivně, ale je to čistě jen pracovní název. Jako každá jiná závislost – na cukru, na nikotinu, alkoholu nebo toxické osobě – také přejídání může sílit nebo slábnout. Je v tom jednoduchá zákonitost: čím víc jíte, tím větší máte hlad. Čím častěji opakujete nějakou aktivitu, tím snáz a rychleji se vám stává návykem. Jak jsem přestávala «krmit» svou bulimii? Velmi zvolna a postupně jsem nakonec dospěla ke stavu, kdy epizody přejídání a zvracení se minimalizovaly. Z obrovské vatry se změnily v malý, doutnající ohníček. V anýzovou hvězdičku sotva pozorovatelné vůně. No ano, mám ráda názorné příklady.

Myslím si, že zbavit se bulimie «navždycky a jednou provždy» se jen těžko podaří – vždycky vzniknou nějaké propady. Otázkou je, jak časté budou. Pokud bych bulimii znovu začala «vykrmovat» nekonečným pojídáním něčeho ještě večer po večeři, nafoukla by se do neuvěřitelných rozměrů. Já ji mám raději pod kontrolou v podobě anýzové hvězdičky.



2. ZASTAVIT SE, ABY SIS PŘIVONĚL/A K RŮŽI

Záchvat přejídání obvykle probíhá jako v mlze a navíc neuvěřitelnou rychlostí. Jako by člověka do svého víru vtáhlo tornádo. Proto ten první krok, který je třeba udělat, pokud se jídla týká, je zpomalit. A to v přímém slova smyslu. Když vybíráte, kupujete, připravujete, vaříte, servírujete jídlo, dělejte všechno co možná nejpomaleji.

Pomáhá to vědomí posvítit si pořádně na otázku «co všechno už jsem snědl/a» a také pořádně si všimnout jídla: jak vypadá, jak voní, jestli se mění jeho chuť s tím, jak postupně ho na talíři ubývá (po několika soustech chuť slábne, jídlo už mi nepřipadá tak strašně dobré – je dobré naučit se tenhle moment vysledovat), jak se při něm cítíte. Pokud se cítíte mizerně, obejměte se co nejpevněji nebo naopak co nejněžněji, opatrně, pohlaďte se a představujte si, jak váš vnitřní Dospělý utěšuje vaše vnitřní Dítě. Velmi častou příčinou přejídání je hlad po dotecích.

3. VYTVOŘIT SI SVŮJ VNITŘNÍ STRAVOVACÍ PROGRAM

V přírodě žádný dokonale správný způsob stravování neexistuje, stejně jako neexistují nějací dokonale správní lidé, či spíše roboti (alespoň doposud). Zapomeňte proto na mýtické «normy» a při sestavování jídelníčku vycházejte z toho, co je důležité a vyhovující pro vás. Upřesňujte si své hladové body – časy, kdy už máte skutečně hlad, kdy nejíte, abyste zajedli stres, únavu a všechno možné. Nejlépe se tyhle body určují při cestování. Já jsem při příležitosti týdenního pobytu v Itálii dovolila svému hladu, aby mě řídil. Jedla jsem pouze tehdy, když jsem cítila skutečný hlad. Mezi tím mou pozornost odváděly zajímavé zážitky, což mi pomáhalo na jídlo úplně zapomenout. Zjistila jsem tři svoje hladové body, ráno v 8, pak cca ve 12-13 hodin a konečně někdy kolem páté odpoledne. Orientuji se na ně i v běžném životě a dodržuji přitom pravidelnost.

Dalším klíčovým momentem pro mě je fakt, že si dovoluji jíst vše. Žádné zakázané potraviny, žádné nedovolené jídlo. Na talíři upravuji jídlo tak, aby působilo bohatým dojmem. Za vzor jsem si vzala středomořské stolování. Na stole je toho spousta a člověk si zobne trochu tady, trochu tamhle a má potěšení z těch různých maličkých porcí. Tohle jsou samozřejmě věci, které musíte probrat s terapeutem.

4. VIDĚT V PORCÍCH KOTVU, NE OMEZOVAČ

Nic mě tak neprovokuje k záchvatu přejídání jako myšlenka, že mohu sníst přesně tolik a tolik a ani kousíček navíc. Okamžitě se cítím jako ve vězení a toužím co nejrychleji shodit okovy a rozběhnout se na svobodu… tedy… k ledničce. Co na mě zabírá je, když si porce představuji jako spolehlivou kotvu, která mi pomáhá se udržet na správném místě na hladině a nepustit se do přejídání. Ze stejného důvodu se v jídelníčku orientuji časově, ne množstevně: právě před chvílí jsem dojedla, to znamená, že příští jídlo si dám za 2-3 hodiny, to je v tolik a tolik.

5. PŘEFORMÁTOVAT OTÁZKU

Dejme tomu, že dostanete děsnou chuť na francouzskou bagetu. A když si ji koupíte, nepřestanete, dokud z ní nezbudou jen drobky. Ale co kdybyste svůj požadavek tak trochu přeformátovali? Nasucho opražili tři krajíčky pěkně dokřupava, namázli je Lučinou s troškou česneku, posypali pažitkou a sekanou šunkou? Trochu si pohrajte, zapojte fantazii, připravujte si jednoduché, pohledné jídlo, zavzpomínejte na dětství, co vám tehdy chutnalo, jezte to, co vám přivolává šťastné vzpomínky.

6. VYZNAT SE VE VLASTNÍCH CITECH

Rozsypané různobarevné míčky, zamotané klubíčko nití všech barev, to jsou vaše emoce. Kdo se v nich nevyzná, hledá v jakékoli nesrozumitelné situaci útěchu a řešení v jídle – a přejídá se. Začněte jednoduše. Zamyslete se nad sebou, nad svými emocemi, které u vás bývají nejsilnější, co s vámi dělají a jaký je jejich vliv a projevy ve vašem organismu.

To hlavní, co si musíte často opakovat, je tohle:

1. Nejsou žádné špatné ani dobré emoce — všechno jsou to jen sdělení z našeho vnitřního světa;
2. Můžete zakoušet ty nejsilnější emoce a přesto dělat to, co má pro vás největší význam – například i přes nějaké obavy dokážete komunikovat, zvládnete nepřejídat se, ačkoli máte vztek, jste zklamaní a připadáte si osamělí. Vzpomínáte si na Sandru Bullock v Nebezpečné rychlosti? Řídila autobus, jela tam, kam pokládala za nutné jet a nevšímala si toho, co na ni křičí vyděšení pasažéři. A vy při emočním výbuchu musíte jednat stejně – dělat to, co má pro vás největší význam (nepřejídat se), nehledě na «křik» vlastních emocí.
3. Když si emoci uvědomíte, pojmenujete a prožijete ji, pomine. Jestliže jste sotva dojedli nebo před chvílí dojedli, nějakou hodinku, půldruhé a znovu vás to táhne k lednici, pak se pohodlně posaďte, zamyslete se nad tím, jak a co teď cítíte a jak byste se měli o sebe nejlépe postarat. Člověka posílí, když má sám o sebe starost, když o sebe pečuje. Dávejte si malé dárečky.

7. STÁT SE POZOROVATELEM

«Když se vy a vaše nemoc stanete jediným celkem, nezbyde uvnitř vás nikdo, kdo by nemoci mohl čelit». To jsou slova psychoterapeutky Patricie E. Deeganové. Hodí se na jakoukoli závislost, kdy cítíme, že nás překrývají emoce. V okamžicích krutého psychického hladu vytváří pozice pozorovatele distanc mezi vámi a vaší touhou po jídle a pomáhá vám problém přejídání zvládnout.

Stát se pozorovatelem znamená projevovat zvídavost, vědomě hromadit malé kousíčky radosti. První pomocí sobě samému je rozhlédnout se kolem dokola, jako bychom se nacházeli na úplně neznámém, zcela novém místě. Zpomalit, párkrát se zhluboka nadechnout. Zadívat se, zaposlouchat se, vcítit se. Pozorujte předměty kolem sebe, dotkněte se letmo něčeho, vezměte něco do ruky. Jak byste popsali barvu, tvar, texturu či chuť jídla, které máte před sebou, někomu, kdo je slepý? Sevřete a rozevřete pěsti, zaskákejte si na místě, dýchejte zhluboka. Rychle pište co vás napadne na nějaký kus papíru, bez rozmýšlení, bez úvahy, je jedno, co budete psát. Podívejte se z okna a pozorujte oblaka.

Já teď například sedím u stolu a přede mnou leží kaštan. Jeho zářivá, lesklá slupka připomíná naleštěnou parketovou podlahu. A vedle ve štíhlé bílé váze voní větvička šeříku. Vypadá jako bambule na čepici nějakého trpaslíka. To jsou malé kousíčky radosti.

8. SPORT A VODA

Voda je zdrojem sil a obnovy a čím jsme starší, tím víc ji potřebujeme. Vypiji až dvanáct sklenic vody denně, přičemž ty první čtyři v prvních dvou hodinách po probuzení, abych tělu nahradila noční deficit. Je to jeden z nejlepších způsobů péče o vlastní organismus a obrana proti přejídání.

Sport a pohyb vůbec jsou v první řadě dárkem pro vaše tělo, báječný způsob, jak se zbavit stresu a vyhnat z hlavy starosti, uklidnit se, nabrat energii i radost, cítit kontakt se svým tělem, bavit se, hrát si. Když mám dobrou náladu, jídlo mě netáhne. A ty nejlepší nápady dostávám ve sprše anebo při sportu.

9. KNIHY

Na samém počátku mého boje s bulimií mi velmi pomohla kniha Gillian Rileyové «Eating Less: Say Goodbye to Overeating» («Jíst méně: Dejte sbohem přejídání»).

Xenie Tatarníková